Vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie

Historie

Než Vás seznámíme se současností obce, připomeňme si úvodem alespoň některé z nejstarších událostí, které v dávné minulosti zasáhly do života našich předků a měly podstatný vliv na vytváření dějin vesnice.

Předlohou k tomuto nechť je nám nejstarší díl obecní kroniky, již začal psát tehdejší starosta obce pan Josef Mlčoch a jejíž vznik je datován do roku 1891. Z tohoto dokumentu se dovídáme, že koncem 15. a začátkem 16. století patřil Pěnčín klášteru řeholních kanovníků olomouckých, později k velkostatku laškovskému. Dle církevního roztřídění náležel Pěnčín až do roku 1784 do farnosti české. V roce 1784 byla v Laškově zřízena zvláštní duchovní správa a k této byl Pěnčín přifařen - tak je tomu doposud. K obci patřila osada Zastávka, založená velkostatkářem laškovským panem Kolářem roku 1826. Dnes už toto rozdělení neplatí a obec je jedním celkem pod jednotným názvem Pěnčín. Půdorys vesnice má podobu obdélníku. Tvoří jednu hlavní ulici a několik vedlejších, z nichž Fortna pozůstává už od nepamětných dob. Ostatní vznikaly postupem času. Grunty i chalupy byly v hlavní ulici. Domy stály těsně vedle sebe, většinou průčelím do ulice.

Před rokem 1863 se stavěly z kamení a nepálených cihel, kryty dochem. Vzhledem k častým požárům se po tomto roce začaly pokrývat kamením (šifrem). Hospodářské budovy stály ve dvorech a stodoly v zahradách nebo na jejich koncích. Obyvatelé se většinou živili zemědělstvím. V dolní části obce se dodnes nachází kaple zasvěcená "Navštívení Panny Marie". O škole je zmínka už v roce 1804, avšak neměla v té době úřední potvrzení. Tato škola zde měla trvání až do roku 1856. V témže roce byla dostavěna škola v Laškově, takže děti z Pěnčína i ze Zastávky musely opět chodit do Laškova, jak tomu bylo před rokem 1804. V roce 1862 byla školní budova v Pěnčíně opravena a obec dostala úřední povolení na jednotřídní školu s jedním učitelským místem. Leč po dvaceti letech existence dne 1. 5. 1882 tato škola vyhořela. Dne l0. srpna toho roku byla na témže místě započata stavba nové budovy. Veškeré práce byly ukončeny 22. září 1883.

Hrůzný pro naše předky byl rok 1866, kdy přitáhlo pruské vojsko a obsadilo okolí dědiny. Občané jim museli poskytnout obživu, a to jak pro samotné vojáky, tak i pro koně. Mnohdy vojáci vtrhli do vesnice a lidem pobrali, na co přišli. Kromě drancování a válečné hrůzy s sebou přinesli choleru, na kterou zemřelo 73 osob z Pěnčína a 29 osob ze Zastávky.

V roce 1869 bylo započato s rozebíráním vrchu Hrachůvky v horním konci za účelem stavby cesty přes vesnici.

Důležitým bodem v dějinách obce jsou léta 1888 a 1889, kdy po usilovném vyjednávání povolil silniční výbor okresu konického stavbu nové okresní silnice druhé třídy od kapličky sv. Jana přes Pěnčín k Čechám a to s následujícími podmínkami:

  1. obec musela pro tuto silnici poskytnout zdarma veškerou půdu
  2. obec musela veškeré zemní práce na této silnici vykonat zdarma
  3. obec musela dva díly kamení, jakož i štěrk na tuto silnici dáti zdarma a zdarma i zajistit dovoz
  4. obec musela nechat postavit veškeré mostky na pole i k polním cestám.

Tyto podmínky byly přijaty a počátkem roku se začalo se stavbou. Kolaudace nové silnice proběhla 15. prosince 1889. Oproti původnímu rozpočtu 7 603 zl., 2kr. činily náklady 6 990 zl., takže bylo ještě ušetřeno 613 zl., 2 kr.

Podle sčítání lidu, uskutečněného v roce 1890, bylo napočítáno v Pěnčíně 648 a na Zastávce 319 obyvatel. V témže roce byl také založen dobrovolný hasičský sbor, který tehdy měl 30 členů.

Cesta přes obec kopcem Hrachůvkou byla dokončena v roce 1891. Veškeré náklady dosáhly výše 354 zl., 90 kr. a byly vlastně uhrazeny prací občanů, provedenou na stavbě v rámci ustanovených přímých daní.

V roce 1900 se pokusili občané v Pěnčíně založit společnou mlékárnu pro sebe a okolí. Celá akce však vzala za své a to z důvodu pomluv, jejichž následkem byla nedůvěra v tento podnik, který mohl sloužit pro blaho obce. V tomto roce proběhlo další sčítání lidu: Pěnčín 643 a Zastávka 363 obyvatel.

Nelze také opomenout některé rozmary počasí. Příkladem nám může být začátek roku 1902. kdy celý leden byl teplý, za to však neustále mlhavý a deštivý. Doslovné znění zápisu kronikáře: "Podobné zimy dle výroku starých lidí se nepamatuje. Asi v půl měsíce ledna objevili se dle zpráv v časopisu u Přerova špačci a skřivánci. Pisatel těchto záznamů Josef Mlčoch viděl po cestách plaziti se plže (chlísty) jako v létě viděti bývá po bouřce. V zahradě jmenovaného viděti bylo kvésti kvítka macošky a sedmikrásky. Viděno také ten čas jahody kvésti, ba i jejich plody, ovšemže nezralé sem tam se vyskytly. Byla to zajímavá zvláštnost přírody v naší krajině v měsíci lednu před tím nevídaná." I následující rok 1903 si počasí nevybíralo. Zase citát kronikáře: "V létě, tohoto roku řádily velké lijáky a přívaly, které nadělaly mnoho škod zaplavením a sebráním ornice. Zvláště dne 4. července kdy se slavila u nás obvyklá výroční slavnost čili pouť, přihnala se po třetí hodině odpolední, právě ve svatém požehnání veliká bouře s lijákem, jakého od dávna se nepamatuje. Vody bylo tolik, že silniční most u kaple nestačil. Na "Flíčkách" strhla voda hráz, zaplavila a zničila úrodu celé nížiny pole Flíčků a Podevsí. Celá luka byla pod vodou a jeden rybník. Než v sousední obci v Čechách bylo ještě hůř, takže hrozilo některým domků zátopou. Voda vnikla do některých stavení až do světnic, do chlévů, sklepů atd. Voda nemohouc odpadati dostatečně do panské zahrady, tlačila se na vrch na návsi až po sochu sv. Jana. U rožního domu u silničního mostu bylo vody ve výši jednoho metru, kněz zámecký jezdil člunem po vodě jako po jezeře.“ Dalším takovým pozoruhodným momentem byla stavba nového hřbitova, započatá v květnu 1909 na poli „Šafranice“. Stavba byla dokončena začátkem října. a 14. října komisionálně od c.k. hejtmanství v Litovli kolaudována.

Památným potom zůstane 16. leden 1910. S velkou a nevídanou slavností byl hřbitov vysvěcen a to i navzdory špatnému počasí za velké účasti veřejnosti i z okolních vesnic. Nový hřbitov stál 3 883 K, 68 h. Tohoto roku v květnu byl postaven nový most přes potok Přemyslovku pod Zastávkou. Ke cti občanů ze Zastávky bylo, že veškeré ruční nádenické práce provedli sami. V tomto roce se ještě stavěl nový betonový most přes potok pod Laškovem na silnici Konice - Olomouc.

Roku 1911 řádila celý podzim na Moravě slintavka a kulhavka, která napáchala mnoho škod na dobytku, ba i lidé byli touto nemocí nakaženi. Bohudíky, že Pěnčínu se tato nákaza vyhnula. Ve stejném roce, vzhledem k teplému podzimu, se mohlo začít se stavbou nové silnice přes Pěnčín k Přemyslovicím.

Další část kroniky popisuje útrapy I. světové války a její dopad na naši dědinu. Bída, drahota, hlad a stálá vzpomínka na blízké na frontě byly nejtěžšími prožitky rodin, které zůstaly doma bez svých hospodářů. Od nás bylo odvedeno celkem 124 mužů. Z toho počtu jich v boji padlo nebo v nemocnicích zemřelo 16, těžce zraněných invalidů zůstalo 8 a do zajetí přišlo 27 mužů, včetně 8 legionářů v Rusku. Ze Zastávky padlo 10 mužů.

Počátkem 20. let se poválečné poměry začaly alespoň náznakově konsolidovat, čehož výsledkem byl určitý vzestup poměrů jak po stránce osvětové tak hospodářské, ba i technické. Takovým význačným obdobím byl rok 1926, kdy byl učiněn první krok k elektrifikaci obce a to usnesením připojit se na sít' Středomoravských elektráren v Přerově. I nová vymoženost té doby "RADIO" si proklestila cestu do Pěnčína a koncem roku zde byly čtyři přijímací stanice. V témže roce byla také položena část kanalizace na dolním konci až ven ze vsi a dokončena nová silnice Pěnčín - Zastávka - Kandie. Vybudováním silnice nejvíce vyzískala Zastávka. V popisované době na Zastávce už vzkvétá domácí výroba slaměných ošatek (slaměnek), která se postupem času stala tradicí. Současně s výrobou slaměnek se zde pletly i proutěné koše.

Skutečná elektrifikace obce započala instalačními pracemi 15. září 1927 a 15. prosince se už svítilo. Po vsi bylo zřízeno veřejné osvětlení a to v Pěnčíně 11 pouličních lamp a na Zastávce 3. Ve stejném roce byla provedena ještě oprava hřbitova zpevněním zídky a natřením drátěného plotu. V říjnu bylo zbudováno železné oplocení pomníku padlých a sám pomník byl natřen olejovou barvou, aby byl skutečnou okrasou obce.

Pověstná tuhá zima v roce 1929 postihla i naši ves a podle záznamů nejvíce mrzlo 11. února, kdy byl naměřen mráz - 36 stupňů C.

Při sčítání obyvatel v roce 1930 trvale v obci přebývalo 942 osob, z toho 623 v Pěnčíně a 319 v Zastávce. Celkový počet domů 210 (z toho 7 neobydlených) a to 139 v Pěnčíně, 64 na Zastávce.

Hospodářská krize 30. let poznamenala i naši obec. Práce bylo stále méně, protože mnoho firem z nedostatku finančních prostředků krachovalo a každé nové podnikání končilo vlastně neúspěchem a ztrátami. Podpory v nezaměstnanosti pomáhaly velmi málo. Činnost po hospodářské stránce stagnovala a dluhy rostly. Neúroda v důsledku častého sucha, klesající ceny obilí a masa velmi negativně zasáhly zemědělce a hospodaření se stalo ztrátovým.

Dluhy obce záložnám v Pěnčíně, Laškově a v Konici činily koncem roku 1935 217.984 korun. V druhé polovině 30. let se už poměry začaly velmi pomalu zlepšovat. Začíná však narůstat další obava a to z válečného zbrojení v Německu. Jako v jiných obcích, tak i u nás byl ustaven výbor CPO (civilní protiletecká obrana). Zvýšila se brannost obyvatelstva a přípravy na případnou válku. Dne 13. června 1937 končí v obci v rámci předvojenské výchovy svůj výcvik mladíci ve věku 18 až 21 let.

Zápis z roku 1938 je už jen z poloviny. Kronika totiž byla úředně zabavena, odvezena a teprve po druhé světové válce vrácena.

Na úvod jsme předeslali, že se zmíníme jen o těch nejstarších zaznamenaných dějinách. Proto z jejich rekapitulací v tomto místě končíme a nyní se přenesme do dnešní doby.

základni škola

kostel sv. Cyrila a Metoděje

domy u Močilek, v pozadí Čihadla

Močilka

pohled od školy k Hrabůvce

zastávka, střední část

dřevěný reliéf sv.Floriána od Václava Duška

kaplička sv.Floriána před opravou

kaplička po opravě

pečeť obce Pěnčína z roku 1760 kresba Boh.Burian

rodový znak Kolářů(Kollarz) na náhrobku v Laškově. Mluvící znak-rostoucí grf drží kolo

řadové rodinné domky typu Okál